Piráti (5. část): Jean Fleury-Smůla pokladu Montenzumy
Motto: Hospodinovo prokletí spočívá na domě svévolníka, jeho požehnání na obydlí spravedlivých. Citát 3:33 ze Svatého písma
Prolog: Atlantik, Léta páně 1522. Uprostřed Atlantiku nedaleko Azorských ostrovů rabují francouzští korzáři dvě karavely plující přímo od dnešního mexického pobřeží. Co převáží? Dary pro mladého krále Španělska Karla. Perly, masky, umělecké předměty, stříbro a hlavně zlato na královský dvůr. Vedle tak obrovského pokladu bledne i menší dárek smečky jaguárů, která má obohatit královský zvěřinec. A to pořád není vše. Na lodi se nachází i dokumentace k celé Cortésově výpravě a starosta Veracrazu spěchající vypovědět králi vše o Mexickém dobrodružství. Je to poklad Aztéků přímo z Montenzumova, čí spíše Cautehmotecova (úplně poslední aztécký vládce, který ještě po smrti Montenzumy a jeho nástupce bránil Tenochtitlán a zaplatil za to životem) paláce. Ale poklad jako by snad provázela smůla. Piráti ho dovezou do Francie králi, ale nevšimnou si, že za jedním z Azorských ostrůvků je schovaná třetí karavela s aztéckým pokladem. Ta dopluje do Sevilly, ale místní arcibiskup náklad zabaví ve jménu církve. Korzáři sice zbohatnou, i jejich rejdař, co je vypravuje, Juan Ango (může být i Jean, protože byl vlastně italského původu) a král František I. si sice přijdou na své, ale doprovází je podivná smůla. Král František nikdy nevyhraje se Španěly válku o italské državy a Ango po smrti krále skončí ve vězení a se ztrátou všech titulů a výhod (byl dokonce guvernérem v Dieppe, kde začínal jako právě obyčejný rejdař) kvůli zpronevěře peněz, jak by se řeklo dnešním jazykem. A jak dopadl kapitán pirátů Jean Fleury?
Smůla velkého korzára: Jean Fleury se narodil okolo roku 1485. Místo narození je ale složitější. Mohlo to být v Harfleur v Normandii, nebo to mohl být i Dieppeský rodák, což by vysvětlovalo, co ho tak hnalo na moře rvát se za toto rejdiště pirátů a dobrodruhů. Stal se jedním z kapitánů již řečeného Jeana Anga a roku 1522 přepadl loď ze Santa Dominga, ale neměl dost a málem zajal celý aztécký poklad, jak bylo řečeno v prologu. Onen poklad vyvolal na francouzském dvoře dnešními slovy boom a podpořil zájem dalších dobrodruhů a rejdařským podnikatelů o Nový svět a hlavně jeho poklady.
O rok později ve spojení s kapitánem Ferrianem Jean napadl a zajal celkem tři desítky španělských, portugalský, janovských a benátských plavidel. Celkem jich za svou kariéru měl zajmout něco přes sto.
Možná jen za aztécký poklad. Možná za všechny husarské kousky může okolo roku 1523 Fleury vyrazit na objevitelskou výpravu. Považuje se totiž za skutečného Kolumbuse. Na rozdíl od něj má skutečně za úkol najít břehy Číny a Indie přes moře na západ. Měl ale smůlu. Nedorazil do Číny, ani do Indie. Při prvním pokusu jeho flotilu poničila vichřice a zahnala je zpět do přístavu. Na druhou výpravu si vzal jen jednu loď a 50 mužů. Cestu do Pacifiku už ale našli Španělé a tak to zkoušel více na sever. Dostal se do oblasti dnešního města New Yorku a plul dál po řece Hudson, ale protože nemohl najít cestu k moři, vrátil se k Long Islandu a pokračoval výše na sever a dostal se až dnešního Nového Skotska, kde ho zastavila až zima. Svojí výpravou ale podnítil zájem o budoucí provincie Nové Francie v Kanadě a oblasti Velkých jezer.
Protože jeho výprava více stála, než vynesla, vrátil se k námořnímu lupičství na ověřené trase mezi Mexikem a Evropou. Ještě dva roky řádil tak, že Španělé museli vyhlásit novou daň na sestavení ochranných flotil na transport příliš drahocenných nákladů. V roce 1527 vyrazil na poslední výpravu. Vítr byl dobrý, ale Fleuryho flotila viděla delší dobu jen vodu, až se jednoho dne rozdělila loupit na vlastní pět. Fleurymu se sice podařilo ukořistit drahocenný náklad látek do Španělska, ale při zpáteční cestě byl zaskočen několika španělskými karavelami někde poblíž Kanárských ostrovů. Fleury ale nedal kůži lacino. Boj trval celých šest hodin, než musel se zbylou posádkou kapitulovat. Byl eskortován do vězení a všechny zvonice ve Španělsku se musely na tu radostnou novinu rozeznít. U soudu v Toledu se hájil jako námořní kapitán hájící a bránící zájmy francouzského krále. Prokazoval se kaperským listem lettre de marque a nabízel za svoji svobodu výkupné. Nic z toho soudce nezajímalo. Pro ně byl námořní lupič, a tak se také se svými dvěma námořními důstojníky zhoupl na oprátce. Některé údaje tvrdí, že byl sťat. Neexistují proto však žádné důkazy a Španělé sami si stojí za tím, že byl prostě oběšen.
Epilog: Že by mu přinesl smůlu onen aztécký poklad? Už od začátku jako by byl prokletý, nejen až po přepadení. Jeden z kapitánů, co ho měl transportovat do Španělska pro Karla V., zemřel ubodán jednou žhavou krasavicí na Azorách. Jaguáři během převozu ještě předtím napadli několik námořníků. Lodě málem nevypluly kvůli počasí a krátce po vyplutí zemřel za podivných okolností pokladník, který měl pro Cortése vzácný indiánský poklad hlídat. Náhoda nebo kletba? Nebo to jen byl důsledek prolité krve a slz nad zmařenými životy Aztéků z rukou conquistadorů Třeba jenom nikomu nepřinese štěstí nepoctivě nabitý majetek a ještě krvavý.
Django Bradley