3. Dámy pod černou vlajkou
22. 7. 2014
Motto:,, Raději budu královnou pirátů, než anglickou hraběnkou!´´ Grania O´Maille
Prolog: Často se mylně tvrdí, že historie patří úspěšným mužům. Druhý extrémnější názor tvrdí, že vládnout ženy, nikdy by se neválčilo. Jenže historie nepatří vždy mužům, ale byla i řada slavných, vlivných a pro vývoj světa důležitých žen. Egyptské královny Nefertiti a Kleopatra, Carevny Alžběta a Kateřina Veliká, císařovna Marie Terezie a královna Viktorie, princezna Diana a tak bych mohl pokračovat…..
Že by se vlivem žen neválčilo? Hloupost! Kleopatra si musela svojí vládu vybojovat a ve válce i její vláda zašla, bájná Helena svojí krásou a láskou válku způsobila, carevny Alžběta a Kateřina Veliká válčily za rozšíření držav podstatné části svých vlád, Marie Terezie vedla hned tři války za čtyřicet let vlády. Za královny Viktorie došlo na největší rozkvět britského impéria často pod hlavněmi děl a ostřím bajonetů. Jen snad princezna Diana byla ta humánní, neboť bojovala proti nášlapným minám a vyznamenávala úspěšné pyrotechniky pověřené jejich likvidací.
Dnes Vám povím několik kratších příběhů o ženách, které žily v mužské době a mužským řemeslem, ale navzdory tomu dokázaly předčit své mužské protějšky a získat si úctu, která se jen tak nevidí.
Mary Read and Anne Bonney: Jméno Bonney asi nevěstí nic dobrého. Všichni známe příběh Bonney a Clyde. Nebo také jméno William H. Bonney, které používal ke krytí známý bandita Billy Kid. Naše Anne Bonney byla nemanželská dcerka irského generála a jeho služky, který se po smrti své zákonité manželky, přihlásil ke svému dítěti i služce, se kterou jí měl. Narodil se pravděpodobně roku 1687 v severní Karolíně, kde měl její otec plantáž a po odchodu ze služby se zde věnoval právu. Byl bohatý a vlivný a proto se mu podařilo v budoucnu učinit pro dceru takřka nemožné. Jeho dcera totiž byla problémové dítě, které ve třinácti ubodalo svoji chůvu. V šestnácti už se vdala za bývalého vojáka a pobudu,který se dal k pirátům a brzy na to zemřel. Anne se vrátila k rodině s prosíkem, protože otec se sňatkem nesouhlasil, přesto ji k sobě přijal. Jenže v 18. si našla jiného piráta jménem ,,Calico´´ Jack Rackham. Měla s ním dítě, které ale zanechala na Kubě a o dalším osudu jejich potomka nemáme zprávy. Sama se vrátila na loď Calico Jacka. Brzy se setkala s Mary Read.
Mary Read byla zase sirotek, který si usmyslel, že lépe prorazí v mužském přestrojení. Nejenom, že se pak převlékala za mužu, ale dala se i do armády. Nechala se naverbovat do armády, do jízdního oddílu, a když jí to přestalo bavit, dala se pro změnu k francouzské pěchotě a ve Flandrech si vzala svého spolubojovníka a nakrátko se s ním usadila. Když ovdověla, vrátila se do armády, ale to už nebylo ono. Proto se dala v Nizozemsku naverbovat mezi mořské vlky. Jejich loď nedaleko Kuby přepadl nám známý Calico Jack a protože Mary byla mezi těmi, kteří statečně kladli odpor, zapůsobilo to na Jacka tak, že všechny statečné odpůrce přijal do své posádky a mezi nimi i přestrojenou Mary.
Do Mary se na pirátské palubě zakoukala Anne, která netušila, že se jedná o ženu a Jack už dávno za moc nestál, protože většinu dne vysedával u lahve rumu. Když došla situace vrcholu a obě ženy se začaly milovat v nákladním prostoru lodi, překvapil je Calico Jack. Mary se mu dala poznat jako žena a Calico to šel asi znova zapít, protože to dál neřešil a z našich dam se staly přítelkyně na život a na smrt. Dva roky spolu řádily na moři a víceméně převzali po Rackhamovi velení, protože ten se dále jen upíjel.
V roce 1720 je ale západně od Kuby překvapila britská válečná fregata a napadla loď. V ten moment byly na celé lodi bojeschopné jen naše dvě hrdiny. Všichni ostatní vyspávali opici. Proto také většina padla bez boje do zajetí, včetně Rackhama, který na kolenou prosil o milost. Naše hrdinky, ale bojovaly až do konce v čele narychlo sestavené obrany. Putovaly před soud na Jamajce jako jejich mužské protějšky, které zemřely na šibenici. Dámy měly štěstí, že byly těhotné, protože těhotné ženy se nesměly podle zákona popravit. Mary Readová ale zemřela na následky porodu ve vězení. Pro Anne si došel její otec, na jehož plantáži zemřela o rok později na žlutou zimnici, kterou si pravděpodobně s sebou přinesla z vězení.
Irská dračice: Grania O´Maille byla dcerka náčelníka klanu a šéfa pirátů na jihu dnešního Irska v 16. století. Když v jejím sídle Carrigahowly vypustil taťka duši, rozhodla rada starších, že klan teď má na starosti jeho syn Adulf. O to samé ale měla zájem starší Grania, a tak si to rozhodnutím rady starších museli sourozenci rozdat na pláži na nože. Grania zařízla bratra jako podsvinče a postavila se do čela mořských vlků. Její lodě řádily po celém Atlantiku a dostaly se až do Středozemního moře. Svoji moc upevnila tím, že si vzala svého souseda na severu, Železného Burka. Protože si ale chtěla moc podržet, dosazovala na mužova panství své lidi a vymínila si jednoznačně hlavní slovo při nájezdnických výpravách. Když si do toho všeho ještě našla mezi španělskými zajatci milence, vrhl se Burke na usedlost, kde zrovna Grania pobývala. Milence Burke zabil a Graniu jako pirátku předal Angličanům. Ti ji odsoudili k smrti, ale její vězení přepadli Granii věrní piráti a svoji paní osvobodili. Ta se vrátila na své Carrigahowly a jako odvetu řádila na pozemcích svého muže. Stejně jako jiným pirátům, i jí nabídla královna Alžběta službu u dvora a titul hraběnky, protože si vážila jejich schopností. Šedesátiletá Grania to odmítla a vrátila se na svůj hrad, kde překvapivě dožila jako hodná stařenka.
Čínská pomsta: Děda takhle říká rýži, kterou nemusí. Každopádně Madame Čing by to sedělo. V roce 1807 získala od manžela jako dědictví pirátské řemeslo a věrného admirála Paa. Hned na začátku se jí podařilo vytvořit nedaleko Hongkongu vlastní verzi Tortugy, kde shromáždila na 150 džunek a 6000 pirátů. Přepadali kupecké lodě a unášeli významné lidi. Za nabídnuté výkupné je pustili, nebo mučili. Nezastavili ji americké lodě, ani čínské flotily, které se nevracely vůbec, nebo silně poškozené. Než jí dal císař amnestii, měla už 70 000 mužů a 800 lodí. Když ji císař nemohl zastavit, dal ji amnestii, šlechtický titul, pozemky a možnost legalizace panství. Mademe Čing přijala a z Paa se stal admirál císařské eskadry.
Epilog: Jak je vidět, myslet si, že historie patří mužům, je pitomost. Dokázaly to zrovna tyto ženy, i když nepatřily svým významem mezi tak důležité osobnosti, které může vidět v prologu. Jeji činnost určitě neovlivnila tolik dějiny, jako někomu vyprázdnila kapsu a přidala několik vrásek. Přesto jim patří zmínka, neboť se dokázaly prosadit nejen v mužském světě, ale i řemeslu spojovaném tradičně s muži.
Django Bradley
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
