2. Sir Francis Drake a Pierre la Grand
27. 2. 2014
Prolog: Říkalo se mu i Mořský drak a původně to byl poctivý námořník a co nás určitě překvapí, také poctivý obchodník s otroky, neboť tehdy to bylo považováno za ctihodné řemeslo. Jednoho dne se mělo vše změnit! Vše se změnilo i mládenci z Francie, který si přišel na jmění poměrně netradičním způsobem! Sledujte jejich příběh…..
Obeplul jako druhý svět a vyloupil jeho poklady: Sir Francis Drake se měl narodit v roce 1542 nebo 1545 v Crowndale u Plymouthu, nebo v Tavistocku, hrabství Devonshire. Jeho otec měl být buď námořník, nebo vesnický kněz. Nejprve pracoval v loděnicích a pak se nalodil mezi otrokáře. Jeho učitelem byl otrokářský kapitán a starý mořský vlk John Hawkins. Drake podnikl celkem tři cesty do Guinejského zálivu, aby odvezl otroky do Nového světa, a odvezl si zpět zboží a zlato. Při poslední plavbě v letech 1567-1569 je prohnali Španělé a nezůstalo jim nic kromě dvou lodí. Na jedné z nich jménem Judith se plavil i Drake a na tuto lekci nikdy nezapomněl. Dal se na pirátství, aby Španělům pustil drobet žilou jako odplatu a zároveň si více namastil kapsy.
V roce 1577 vyrazil na expedici kolem světa. V předcházejících letech trénoval pirátské umění a přemlouval vlivné členy dvora, aby dostal na tuto misi zelenou. Stejně tak sháněl finanční podporu. Dostal se až do přízně královny Alžběty I., a tak mohl koncem roku 1577 vyrazit na cestu. Za admirálskou loď si zvolil galeonu Pelikán, další lodě se jmenovaly Mary Gold, Swan, Alžběta a ještě se výpravy účastnila jedna doprovodná pinasa. Sir Francis byl při výpravě původně jediný, kdo znal její cíl, neboť posádka věřila tomu, že plují do Egypta předat královské dary a naklonit si místního vládce. Ve skutečnosti sice výprava zamířila na jih, ale nepřekročila gibraltarskou úžinu, nýbrž zamířila do Guinejského zálivu. Zatím to nikomu nevadilo, neboť se cestou podařilo přepadnout několik portugalských korábů s bohatým nákladem, který u Kapverdských ostrovů poslal Drake s dvěma loděmi do Anglie jako příslib mnohem většího bohatství.
Když dal ovšem rozkaz plout na západ, musel už konečně s pravdou ven. Většina posádky to přijala s klidem, ale příslušníci anglické šlechty ne, neboť se velice obávali neznámých vod Tichého oceánu. Jak se blížili k Magallenovu průlivu, vzrůstaly jejich pochybnosti a začali reptat, stejně jako hučet i do ostatních členů posádky. Jelikož si Francis nemohl dovolit vzpouru, začal jednat a postavil čtyřicet nejvýznamnějších mužů na lodích jako soudní porotu do výstražného procesu. Z procesu vyšel jako odsouzenec na smrt jistý Thomas Doughty. Thomas byl původně Drakeův přítel, ale ani přesto nedovolil Drake jakékoliv milosti a dal na ostrůvku, kterému se dnes říká Krvavý Thomase stít. Jediná jeho shovívavost snad byla v tom, že s Thomasem před popravou ještě přátelsky povečeřel.
Když naše výprava dorazila do Magallenovy úžiny, přepadl přeci jen námořníky strach, ale Drake si věděl rady a dal rozkaz lodím plout klidně a řádně měřit hloubku vody. Úžinu propluli bez nesnází, ale za ní přišla bouře, která potopila Mary Gold a loď Alžběta se ztratila. Její kapitán ještě několik týdnů čekal na Drakea, ale když se nedočkal, dal rozkaz k vyplutí do Anglie.
Drake zatím nechal Pelikána opravit a dal mu nové jméno Golden Hind (Zlatá laň). Hned potom zamířil na sever a podařilo se mu husarským kouskem v přístavu Varapaiso na pobřeží dnešní Chile vybrakovat galeonu San Felipe přímo všem před nosem. Kapitán této lodi byl totiž u guvernéra na návštěvě a nikdo z přítomných si nepředstavoval, že by nějaký korzár dokázal připlout a škodit zrovna zde v Tichém oceánu, kterému se jinak všichni vyhýbají, ale bylo tomu tak. Drake dal přirazit vedle San Felipe, dal povel k naskočení na palubu a bez většího odporu sebral všechen zlatý písek v hodnotě 25 000 peset. Takhle pak až do dalšího roku (1579) najížděl na zdejší málo chráněné přístavy a lodě bez děl. V Limě dokonce vybral třicet lodí najednou a mířil dál na sever. To už po něm pátrala po zuby ozbrojená válečná flotila ze Španělska, ale během bezvětří přímo před jejím nosem dokázal vyrabovat loď Cacafuego (Plivač ohně), když k ní po setmění přivesloval. Pak si už dal ale pokoj a zamířil dál na sever, kde zamířil do ústí řeky Columbie, kde směle obchodoval s domorodci a zanechal zde bronzovou destičku oznamující všem, že se jedná o území anglické koruny. Tato destička ale byla nalezena až v roce 1937.
Poté samozřejmě přemýšlel co dál a na radu svých důstojníků se dal na jihozápad, kde doplnil zásoby na Molukách a vrátil se podél Afriky domů. V září 1580 se vrátil do Plymouthu s nákladem v ceně půl milionu liber. Španělský velvyslanec by ho samozřejmě nejraději viděl viset, ale královna Alžběta ho odměnila titulem Sir. Další výpravy na sebe nenechaly dloho čekat a v roce 1587 dokonce zničil španělskou flotiku v Cádizu. Jeho jméno se pak nejvíce proslavilo s porážkou Armady v roce 1588, ale nebylo to čistě jeho přičiněním, nýbrž i jeho kolegů kapitánů Hawkinse a Raleigha, zápalných lodí a hlavně nevyzpytatelného počasí. Když v roce 1595 podnikl protiútok do španělských držav se svým přítelem Hawkinsem, zastihla ho bohužel smůla. Hawkins zemřel, útok na město Panama selhal a Drake onemocněl a musel ulehnout. 28. ledna 1596 Sir Francis Drake zvaný též Mořský drak vypustil duši. Nejčastější zdroje uvádějí příčinou smrti úplavici, ale vypadá to spíš na mozkovou mrtvici. Pohřben byl po námořnicku svržením do moře v kovové rakvi a jeho loď Golden Hind shnila v přístavu.
Pierre la Grand: Po našem bychom mu říkali Petr Veliký, ale s oním carem měl společného asi tolik, co přístav Dieppe s Petrohradem. Na počátku 17. století vyrazil na Hispaniolu, kde tehdy ještě hospodařili na mnoha místech bukanýři, aby se k nim přidal. Neměl s sebou nic, než trochu jídla a základní výzbroj, když dorazil mezi tyto lovce, aby se po čase stal jedním z jejich předáků a vedl je proti Španělům. Jednou (okolo roku 1602) shromáždil 25 mužů a na obyčejné piroze vyrazili kolem pobřeží Latinské Ameriky číhat na kořist. Když už to chtěli vzdát, narazili na galeonu San Salvador, která mířila do rodných Španěl se zlatem nabraným v Mexiku. Galeona o nich moc dobře věděla, ale viceadmirál na lodi zrovna vedl partičku karet a nechtělo se mu vstávat od stolu, natož se zabývat nějakou pirogou. Do setmění se tedy Petr držel v úctyhodné vzdálenosti, ale když už byla tma, dal ke galeoně přirazit. Aby nikdo z jeho kumpánů nemohl ustoupit, dal vyvrtat lodním tesařem do pirogy díry, a pak už všichni zamířili po lanoví vzhůru na palubu. Polovina mužů zlikvidovala stráže a s druhou polovinou vtrhl Petr do velitelské kajuty. Prozíravý Petr zajal celou loď a nabídl dvaceti španělským námořníkům svobodu, když mu s lodí pomohou dostat se přes Atlantik. Ostatní dal vysadit. Když se San Salvador dostala spokojeně do Dieppe, Petr prodal rejdaři loď a zpeněžnil náklad, dodržel své slovo a námořníky pustil, aby se dostavníky dostali domů. Co se stalo s jeho muži nevíme, ale pravděpodobně se usadili, nebo se vrátili k řemeslu. Náš Petr ale zůstal v Dieppe a dožil jako podnikající a zámožný měšťan.
Epilog: Jak hodnotit tyto dva natolik rozdílné muže? Petr byl člověk, který si na karibském bohatství trochu přištípl na trochu lepší živobytí, ale anglický národní hrdina Drake neměl po celý život dost a od otrokáře se vypracoval až na šlechtickým titulem obdařeného korzára, který při svém povolání i vypustil život. Zatímco Petr se dá označit za mladého dobrodruha, který si došel za štěstím, můžeme s klidným svědomím Drakea označit za námořního žoldnéře.
Django Bradley