Bohové, hrdinové, nestvůry (3. část): Beowulf-člověk, který hledal slávu a stal se králem
22. 9. 2014
Prolog: Možná jste viděli nový animovaný film, kde triumfovali například Hopkins a Jolie. Ale skutečná legenda se od té animované verze značně liší a byla prostě hollywoodsky upravena. Tento článek zde tedy patří i proto, aby bylo vysvětleno, co bylo moderní kulturou zamlženo.
Jak získat korunu a ještě legálně?: Tento příběh pochází z anglosaské kultury patrně v době, kdy zde křesťanství začalo potlačovat pohanství. Někdy v 7. století měl jít mladý, ale schopný válečník z království na jihu Švédska na pomoc svému příteli, dánskému králi Hrotgar. Hrotgar si dal jako své sídlé postavit velkou hodovní síň, kde večer, co večer, hodoval se svou rodinou i bojovníky. Hlukem, který ale způsobili při veselení, rušili netvora z nedalekých hor.
Nazýval se Grendel a podle legendy to měl být potomek Kaina. Byl to netvor tak strašný, že i když neznáme jeho pravou podobu, musel být opravdu strašlivý, protože je označován jako netvor z pekel. Nicméně severská tradice ho většinou přirovnává k trollovi.
Netvor se rozzuřil, vtrhl do síně a každého, kdo se mu postavil, zabil. Trhal lidi na kusy a pojídal je, nebo pil jejich krev, dokud se mu neměl kdo postavit. Jenom král, který v síni zůstal, nebyl ani zraněn, protože ho chránila síla bohů, které se bál i takový hnusný netvor. Od té doby přicházel noc co noc, aby tak vraždil po dvanáct let. To už se jeho pověst rozletěla i po všech okolních zemích a přilákala hrdinu, bažícího po slávě a hrdinsví.
Jmenoval se Beowulf, což znamená doslova ve staroangličtině Vlk včel. Metaforicky, vzato to vypadá, že šlo o skandinávské metaforické přirovnání k medvědu. Ostatně medvěd by lépe vystihl sílu, vytrvalost a odhodlanost tohoto muže. Podle legendy se zdá, že Beowulf byl hrdinou shodným s pozdějšími rytíři v křesťanském světě. On a jeho družina chodili po světě a bojovali proti bezpráví ať už netvorů nebo lidí ne pro peníze, ale pro slávu a odvahu.
Teď přišel Beowulf ke králi Hrotgarovi a nabídl mu své služby. Král rád přijal a nechal hrdinu připravit na Grendela past. Ten dal vyklidit hodovní síň a zůstal zde jen se svými muži. Dělali ještě větší hluk než obvykle a předstírali slavnostní veselí. Ve skutečnosti tu čekali s připravenými zbraněmi.
Když sem Grendel dosupěl, tasili všichni své zbraně. Ale Grendel se jen tak nenechal zabít u futer, pokud je předtím nevyrazil. Hned prvního muže opět rozpůlil a rozpoutal se další masakr na jehož konci zůstali proti sobě stát jen Beowulf a Grendel. Beowulf byl navíc neozbrojen, ale stačila mu jeho síla. Chytil Grendela za jeho obří pazouru oběma rukama, zkroutil mu jí a pak, křup….Zůstala Beowulfovi v ruce.
Vyplašený Grendel utekl do lesa a oslabený ztrátou krve padl, aby ještě předtím, než skoná, zavolal svou matku. Ta dorazila už k mrtvému synovi, aby pak nad ním dlouho tesknila, než se vydá za pomstou.
Na dvoře krále Hrotgara zatím všichni slavili a Grendelova ruka skončila nad vraty do síně. Beowulf ale také musel pochovat své padlé muže, které naložil na loď s jejich majetkem, aby byla loď zapálena a poslána po vodě, dokud se v samých plamenech nepotopila. Tak Seveřané činili, protože věřili, že v zemi žijí hnusní červi, kteří by jejich mrtvé sežrali.
Tu noc ale pro změnu zaútočila Grendelova matka. I ona měla být přímý potomek Kaina a podle severských tradic napůl člověk, napůl had. Během oslavy vtrhla do místnosti a rozsápala všechny přítomné bojovníky, kromě krále. Ten poslal Beowulfa s jeho družinou do její sluje v bažinách. Zde dali bojovníci Beowulfovi jeho meč a nechali ho jít pro Grendelovu matku.
Už ve vodě byl Beowulf napaden vodními hady, kteří sloužili Grendelově matce. Beowulfův meč na ně neměl účinek, patrně pro jejich nadpozemský původ. Beowulf je mohl jen odrážet a někdy od nich schytat pořádný kousanec do masa. Když se konečně dostal dovnitř Grendelovi sluje, mohl se jí také jen bránit a na rozdíl od Angeliny Jolie, tahle po něm nechtěla mít další nestvůrně hezké dítě. Chtěla ho zabít a Beowulf mohl jen odrážet její výpady, když tu náhle uviděl na stěně obrovský meč, který ukovali patrně obři. Nebyl pozemský stejně jako Grendelova matka. Sundal tedy tento vzácný meč a srazil jí hlavu. S tou se i slavně vrátil k Hrotgarovi, který ho obdaroval. Byl však čas vrátit se domů, kde hrozilo jeho zemi nebezpečí.
Beowulfův národ byl totiž napaden sousedy, které musel odrazit v krvavé bitvě na zamrzlém jezeře, aby se pak po vítězství stal králem. Správný hrdina ale nemá nikdy pokoje. Po mnoha letech spokojené a šťastné vlády musel zestárlý Beowulf znovu bojovat.
Co se stalo? Jednomu pánovi utekl otrok. Ten otrok se před pronásledováním ale schoval v jeskyni, kde tu dobu sídlil drak chrápající na zlatém pokladě. Otrok byl tak hloupý, že mu kousek zlatého pokladu ukradl a ještě ho probudil. Drak následně zaútočil na své okolí, což bylo zrovna Beowulfovo království.
Beowulf už dávno pomýšlel na to, že se mohou blížit jeho poslední dny, ale bál se aby nezemřel v posteli, jak by neměli hrdinové, ani správní Seveřané umírat. Shromáždil tedy svou družinu a hnal se s ní k dračí sluji. V družině byl také mladík, který zdědil své místo u krále po otci a neměl zatím ani zkušenosti, kterými by se mohl chlubit, a tak byl svými staršími spolubojovníky zesměšňován. Když ale Beowulf pronikl do sluje, zůstal z bojovníků, kteří se nebáli, rozzuřeného draka jen ten mladík, který si říkal Wyglaf. Ten přispěchá panovníkovi na pomoc. Spolu odráželi drakovi rány, dokud Beowulf nespatřil slabé místo na dračím břichu. Když byl pod ním, prorazil mečem slabé místo, ale drakův jedovatý dech a kousnutí do krku způsobilo hrdinovu smrt. Jeho rána na krku otekla, až praskla. Ještě ale stačil odkázat svoji zbroj a meč Wyglafovi. Ten na svůj vzor nezapomněl a dal ho slavně pohřbít.
Epilog: Tento příběh by zde snad ani nemohl být, aby nepřinášel nějaké vhodné poučení. Poučuje nás o skutečné odvaze, kterou projevil v posledním zápase jen Beowulf a Wyglaf, na rozdíl od odvahy kdejakého chlubila, fanfaróna a třeba i moderně řečeno hurávlastence. Znovu ale také ukazuje onu ctnost, kterou jsme mohli vidět v příběhu hrdiny Hérakla, která opět dokazuje, jak musí být pravý hrdina odlišný a jak musí činit správně tak, aby vyniknul. Poslední poučení snad skýtá i to, že si můžeme všimnout jak důležité je před svaly a testosteronem taktika a strategie, které vždy minimalizují naše problémy a možnost selhání, stejně jako zvyšují šance na vítězství.
Django Bradley